Top Page Samozvaný spolek Jawistů
divokého západu
Top Page

Co se stalo

Expedice jižní Čechy 2017

Základní informace:
Co:  Výlet do jižních Čech na velkejch motorkách
Kde:  Sokolov - jižní Čechy - Sokolov
Kdy:  22.7. - 24.7.2016
Účastníci:  viz. fotodokumentace

sobota  neděle  pondělí

Na úvod bych rád parafrázoval Zdendou zmiňované Zvonokosy větou: jsou tomu již tři roky, co jsem se ustanovil vašim vůdcem a když se tak dívám zpět, vidím, že jste nevolili špatně!
Již sedmý několikadenní výlet je za námi a řekl bych, že ten poslední byl asi nejbohatší (alespoň na vodu).
Na poslední chvíli jsem změnil trasu, neb původně naplánovaná skýtala okolo Teplé, jak jsem při poslední vyjížďce zjistil, podobu tankodromu, a ne všichni mají nové endurko,že?


1. den – městské památky

Takže, po srocení se na pumpě na Kraslické

jsme vyrazili směr Manětín, kde na nás měli čekat Véna s Péťou. Tak se i stalo, i když příjezd byl mnohem okázalejší, než jsem původně zamýšlel, neb jsem se Vénovi složil k nohám. Já tedy ne, ale motocykl mu vzdal hold. Vše se odehrálo bleskově a na štěstí bez ztráty kytičky.

V Manětíně jsme navštívili zámek, který bývá označován jako perla baroka západních Čech. Vznikl přestavbou původní tvrze v 16. století. Dnešní ráz zámku v roce 1712 vtiskli Lažanští z Bukové. Autorem návrhu byl G. B. Santiniho.
Kolem se rozkládá park, který navazuje na barokní zahradu.

Pro některé jedince byla prohlídka nádvoří tak vyčerpávající, že si museli odpočinout.

Další zastávkou byla Mariánská Týnice.

Areál bývalého proboštství cisterciáckého kláštera byl postaven na místě poutního kostela za opata Eugena Tyttla v letech 1711-68. Návrh v raně barokním slohu vytvořil známý architekt J. B. Santini. Dominantu tvoří kostel Zvěstování Panny Marie postavený na půdorysu řeckého rovnoramenného kříže a patrová budova proboštství, ve které se nachází bývalá společná jidelna mnichů s jedinečnou freskovou výzdobou. Celý areál doplňuje ambit zdobený freskami inspirované životem P. Marie a cisterciáckého řádu od F. J. Luxe. Po zrušení řádu v roce 1785 sloužil klášter hospodářským účelům. V současnosti se v prostorech kláštera nachází Muzeum a galerie severního Plzeňska s expozicemi o historii kláštera, zdejšího regionu nebo výstava dokumentující život ve městě.

Krása zdejšího areálu opět posadila Milánka na zadek.

V Terešově jsme odbočili z původní trasy, abychom se dostali do Biskoupek, kde jsem měl naplánovaný oběd v pěkném restauračním zařízení. Odbočka to však nejšťastnější nebyla, neb Véna se musel po mě s pokládáním stroje opičit a za druhé v hospodě byla uzavřená společnost, tak jsme ostrouhali.

Třetím zastavením byl Žebrák, který se trochu choulí pod mnohem výstavnějším Točníkem.

Hrad založil mocný rod Buziců ve 13. století. Dominantou zříceniny, která je dnes z větší části volně přístupná, je vysoká válcová věž.
Do uzavřených částí paláce a věže se dostanete po zaplacení vstupného. V paláci si prohlédnete model hradu v podobě, který měl ve 13. století. Nachází se zde i model hradu z konce 14. století po královské přestavbě. Dozvíte se zde vše o historii hradu. V Žebrácké věži pohlédnete do hladomorny a vystoupáte na vrchol věže, kde spatříte krásné výhledy.

Za Orlíkem jsme se ještě stavěli na kafíčko a zmrzlinku

a drandili jsme k Táboru.
Zde došlo k politováníhodnému omylu, který se mi stává maximálně jednou za deset let, a to záměně Husova se Žižkovým náměstím, takže místo v Sezimově Ústí, jenž prakticky prolíná s Táborem a kde jsme byli ubytováni, jsme se ocitli v centru historického Tábora.
No nic, když už jsem tam byli, tak jsme si to tam hned prohlédli.

Po prohlídce jsme pod vedením Markovy 2 navigace udělali jsem menší tour historickým centrem, aby nás bezpečně dovedl do místa prvního přespání.
Po zabydlení se jsme vyrazili za večeří do nedalekého WallClubu. Tak tam nechoďte! Prostředí sice pěkné,

ale obsluha blbá. Na rozdíl od nedaleké hospody U Soudku, kde měli jídlo a byli takoví, jací by měli být.

Jelikož v noci nemělo pršet, viď Véno, jen někteří z nás si přesto přikryli motorky (a udělali dobře).

Fota ze soboty  Začátek

2.den – přes rybníky, hory a přívozy

Ráno jsme se probudili do deštivého dne. Dle zaručené předpovědi mělo přestat pršet do devíti. Pak do desíti, no, v půl jedenácté jsme za lehkého deštíku neohroženě vyrazili.
Všemu ovšem předcházelo testování speciálních nepromoků a zasloužený odpočinek po snídani.

I solární tvrďák se zabalil do igelitu a vyrazili jsme.

Po pár kilometrech se obloha roztrhala a i Slunce vysvitlo. To jsme už byli u Rožmberku.

Rožmberk s rozlohou 647 ha a objemem 6,30 mil. m3 je největším zachovalým českým rybníkem. Bývá mu přezdíváno české moře.
Byl vybudován v letech 1584 – 1590 Jakubem Krčínem z Jelčan a Sedlčan. Stavbou byl završen zlatý rybníkářský věk v českých zemích na konci 16. století. Je napájen řekou Lužnicí. Jako ostatní třeboňské rybníky slouží pro chov ryb. Raritou je vodní elektrárna instalovaná pod hrází.

Počasím jsme však byli dostatečně zblblí, že jsme se z igelitů vysápali až v Nových Hradech.

Zde jsme navštívili hrad, kovárnu a cukrárnu Kousek.

Nové Hrady gotický hrad vznikl na obchodní stezce v polovině 13. století a několikrát podlehl nepřízni osudu v podobě husitů, císařského vojska, požáru, výbuchu střelného prachu nebo dokonce zemětřesení. Díky opravám se mu ale podařilo vrátit gotickou podobu. V 17. století byl rozšířen o barokní ústřední dům zdobený sgrafity. Obranu hradu zajišťovala nejen mohutná zeď, ale především nezvykle hluboký a široký příkop.
V současnosti se v rámci prohlídkové trasy seznámíte s historií rodu Buquoyů, prohlédnete si věž s expozicí sklářství, rodovou knihovnu s více jak 15 000 svazky nebo byt panského úředníka z počátku 20. století.

Protože jsme se zde trochu zasekli, těsně jsme minuli tvrz Cuknštejn a vzali to rovnou na Dobrou vodu.

Dobrá voda - Zdroj pitné vody umístěný před klášterem v Dobré Vodě (část obce Horní Stropnice). Dle více ohlasů jde o silný pramen vynikající pitné vody, která osvěží zejména v letních vedrech.

Načepovali jsme blahodárnou tekutinu, omrkli kostel, ale jen z venku, neb uvnitř probíhala mše svatá a pokračovali do nitra Novohradských hor. Na kopci byla další zastávka.

Hojná voda – zvon setkání V obci Hojná Voda můžete navštívit Zvon setkávání. Zvon byl darovaný zvonařem Rudolfem Pernerem, který byl po válce odsunut z naší republiky a dnes žije v Německu. Zvon váží necelé tři tuny, je zavěšení do tzv. sluneční brány a zvoní každou neděli v 19 hodin. Z tohoto místa se vám naskytnou krásné výhledy do údolí k Horní Stropnici a Novým Hradům.

Pokračovali jsme malebnými scenériemi opuštěných nebo spíše ještě ne úplně objevených koutů novohradských, až jsme spočinuli na konci světa v Pohoří na Šumavě. Ač se to jmenuje na Šumavě, je to stále v Novohradských horách (díval jsem se do mapy, Venco). Tady končí silnice a pokračuje jen šotolinka do Rakous. Původně jsem tam chtěl jít, neb je na hranicích falešný pramen Lužnice, ten pravý je asi 2 km v Rakousku, ale už nebylo času nazbyt, tak jsme zde zkoukli zřícený kostel Panny Marie.

Kostel z roku 1779, který po odsunu a vyprázdnění vesnice chátral až do roku 1999, kdy spadla věž kostela a zbortila střechu celé chrámové lodi. Zůstal nicméně stát tzv. presbytář, ve kterém se pořádají kulturní akce směřující k postupnému oživení kostela a celého Pohoří.

Slunce se pomalu chýlilo o obzoru, navíc zkratka byla uzavřena, tak jsme museli přehodnotit situaci a bohužel vynechat nejjižnější místo v ČR a zpestření výpravy přívozem přes Lipno.
Projeli jsme však přes Vyšší Brod, kde jsme u kláštera dali kafíčko.

Cisterciácký klášter Vyšší Brod Cisterciácké opatství bylo založeno roku 1259 Vokem z Rožmberka. V současné době zde žije komunita cisterciáků, kteří rozsáhlý komplex budov rekonstruují. Při rekonstrukci Rožmberské brány narazili řemeslníci pod nánosy barev na obrovskou nástěnnou malbu, která nemá v regionu konkurenci.
Během prohlídky kláštera shlédnete interiéry opatského chrámu, gotické sklepení, oratoř Rožmberků, křížovou chodbu, kapitulní síň a rajská zahrada. Tyto části jsou bez průvodce. Navazující trasa s průvodcem vás provede gotickou galerií, knihovní chodbou, teologickým a filosofickým sálem.

Kolem Lipna jsme pak následovali cestu do Volar, kde jsme měli zajištěné druhé ubytko.

Fota z neděle   
Začátek

3. den – domů

I v pondělí jsme se probudili do pro motorkáře ne příliš oblíbeného rána - lilo jako z konve a mělo furt. Smířeni s osudem jsme natáhli nepromoky šli balit.

Bylo jasné, že plán prohlídek asi nenaplníme, nicméně několik jsme jich stihli, konkrétně dvě. První a naprosto nutná byla speciálně pro našeho solárního jezdce, který by nám určitě neodpustil, kdybychom nenavštívili jedno z nejstudenějších míst v republice, a to Jezerní slať.

Zde se dokonce rozhodovalo, že bychom mohli jít z nepromoků, ale pro sichr jsme vydrželi do Kašperek, kde byla druhá tematická zastávka v motomuzeu.
Véna byl již tak vysílen, že osmý schod výstupu do muzea byl pro něj nepřekonatelným a musel si na chvíli odpočinout.

V muzeu byly k vidění zajímavé kousky. Od motorek, které se dochovaly jako jediné na světě, přes vrtulí tlačená kola až po kola třeba s jasanovými ráfky. Protože tam nebyl nával, věnoval se nám i majitel muzea, jež má pobočky i u nás v Bečově a Železné Rudě.

Pobytem v muzeu a na obědě jsme vyčerpali veškerý čas jenž toho dne Svatý Petr stanovil jako bezdeštivý. Kousek za Sušicí to opět přišlo a šli jsme do igelitů.

V Klatovech jsme se rozdělil a jeli do svých domovů. Naše parta chytla před Přešticemi parádní přívaláček, který vydržel až do Plzně. Před Plzní jsme ještě naposledy načepovali a za slov: "Kvůli tomuhle jezdím na motorce!" vylil Jéňa z každé boty asi půl litru vlahé dešťové vody.

Pak jsme už bez plánovaných zastávek dorazili domů.

PS
O tom, jak říká jeden můj kamarád, že zážitky nemusí být vzdy kladné, ale dostatečně silné svědčí i následná mailová komunikace mezi účastníky zájezdu:

Milánek:
Dámo a pánové,
štěstí přeje připraveným - po víkendové zkušenosti jsem se dovybavil!!! Ani déšť ani mráz na KLUČÁKY neplati ;-)
Mějte se

Marek 1:
Koukám, že jsi doplnil jednotku Teletubbies :-)
Jinak zdravím své, doufám, že už usušené, přátele :-)

Péťa:
Po třech dnech sušení bot na sušáku v interiéru a stále setvávající 100% vlhkosti vnitřní výstelky bot jsem se rozhodl umístit tyto na verandu do exteriéru do lépe odvětrávaného prostoru. Doufám, že na víkend budou boty již suché :-(

Véna:
Milánku, myslím, že náčelníkem pro čisté kanalizace budeš Ty. Jinak mám již suché oblečky, čistou motorku, namazaný a napnutý řetěz. Mohu opět vyrazit na deštivou cestu.
Zdravím všechny výletníky a těším se na další setkání.

Jéňa:
Jak jsem to v pondělí zahodil tak to tam vše leží a asi ještě bude. Málo slunce ještě mám málo energie.

Fota z pondělí   Začátek

A ještě jedno z celého výletu:

Fota ze soboty  
Fota z nedele  
Fota z pondělí  
Začátek
Pokud chcete vložit komentář k této stránce, prosím, vyplňte následující formulář:
Ukaž emotikony...

Komentáře
Peťulka (2017-07-28 09:00:50)
Díky za super vejlet. I přes to počasí jsem si to užil a ještě jednou všechno nejlepší happykiss
milan st. (2017-07-28 07:27:48)
Za mě suchý rozkrok, suché boty!glasses
 Naposledy změněno: 24.3.2024 Admin®2015 Dnes je: Pátek, 29.03.2024, svátek má: Taťána, zítra: Arnošt